Marx předpokládal, že kapitalismus vede k prohloubení propasti mezi bohatými a chudými. Bohatí se stávají bohatšími a chudí nadále zůstávají chudými. Pokud se nad tímto argumentem zamyslíme, chápeme, odkud vychází. Vždyť nejbohatší lidé na světě by zvládli uživit celou jednu chudou zemi v Africe. Rozdíly mezi lidmi na světě i mezi samotnými občany jsou vysoké. Jedná se ale skutečně o problém, který je spjatý čistě s kapitalismem? Zda je tomu skutečně tak, anebo zda se jedná o běžný jev, který doprovází víceméně všechny ekonomické systémy, necháme na Vás, protože to s jistotou nevíme.

Komunismus i socialismus se staví proti vykořisťování pracujících a prosazují vznik beztřídní společnosti. Z tohoto pohledu tedy existuje v každé společnosti člověk s mocí, který své moci automaticky využívá a stává se utlačovatelem (většinou vlastník). Proti němu stojí utlačovaný člověk, člověk bezmocný, podřízený (většinou zaměstnanec).

Marxismus pak dělíme na spousty podskupin, jako Maoismus, Stalinismus, Leninismus anebo Trockismus, který dokonce Leninismus kritizuje. Mimochodem, Maoismus je v Číně stále součástí oficiální ideologie. Nehovoříme tedy o zcela mrtvých ideách. Právě naopak, pokud chceme studovat tyto ideologie v proměnách času, soustřeďme se právě na Čínu. Její ekonomika je největší na světě. Na jednu stranu na ulicích běžně najdete McDonald’s, na stranu druhou se Číňané nemají šanci zaregistrovat na Facebooku.

Společnost bez měny, společnost, která pracuje v zájmu vyššího dobra a společnost, ve které má každý dost a bere si jen podle vlastních potřeb, je momentálně pouhou utopií. Podívejme se po celém světě, zda najdeme jednu skutečně komunistickou zemi. Mnohem pravděpodobnější je, že komunismus je skutečně jen utopií. ,,Cílem socialismu je komunismus," řekl Lenin. Čína tvrdí, že její ekonomika je tržní. Oproti tomu Severní Korea je spolu s Kubou jediná ze zemí na celém světě, jejichž ekonomika je skutečně ještě plánovaná.