Někomu stačí lžíce čili, po trampsku bagr, a má vystaráno. Zdlabe tím vše co vidí v širém okolí k snědku a je spokojen. Jenže my, kulturní lidé, ehm, no, dobře no, když jsme sami a nikdo nekouká, také zbagrujeme omáčku s knedlíkem lžící, no a co.
Jsou ovšem situace, kdy přijdou hosté, nebo nějaká slavnostní příležitost a tu již třeba jíst příborem. Tak co zkusíme to?
Nebojte se a nějaký si kupte. Není jich naštěstí moc, jen asi třicet druhů, ale to je do toho započítáno skoro vše, co bude na stole. Například nůž na kaviár, nebo úchytka na kukuřici.

Takže začneme tím, že jsou jen dvě základní skupiny, do které příbory dělíme, a to jsou příbory předkládací a jídelní.
První skupinu pomineme, to jsou ty, co se používají jen málokdy. Sem patří například kleště na zákusky, nůžky na drůbež a tak podobně.
Druhá skupina je ta, co se běžně užívá. Tedy v klasickém případě, lžička, (nesprávně užička, žlice, lyžka, bagr), vidlička a nůž. Někdy ještě malá lžička ke kávě či na deserty.
Nu a nyní se podívejme, co dalšího můžete ještě někde ve společnosti dostat do rukou. Vezmeme tu zábavnější stránku a mrkneme na příbory ne u nás obvyklé.
Tím může být například příbor na raky. Ten poznáte podle malé vidličky jen se dvěma zuby, ale hlavně podle nože, který má v sobě díru. Lépe řečeno otvor, kterým rozlomíte klepeta.
Další může být na humry. Ten je stejný jako rybí ale ještě se k němu dává dlouhá a úzká vidlička.

Pokud obdržíte malý oboustranný nůž a k němu hodně podivnou vidličku, tvarem podobnou spíše lžičce, vězte, že se budou jíst ústřice.
Dostat pak můžete další a další „nesmysly“, například nůž na kaviár, kleště na neloupaný chřest, příbor na grepy, moučníkovou vidličku a další a další věci, které prostě asi doma vůbec nemáte a asi je ani nikdy potřebovat nebudete, nechcete-li se ovšem stát králem snobů.
Pozor, někde se za neznalost používání těchto „serepetiček“ můžete dostat do velmi nepříjemné situace.